Rumunsko II – střední oblasti

Stráně Apusenských hor jsou spasené, takže krajina vypadá velmi kultivovaně. Divočina je cítit jen z charakteru a atmosféry přírody a hlavně z toho, že nikde nepotkáváte žádné lidi, natož cizince nebo turisty.
Nuceně se vydáváme na cestu z hor dolů potom, co plátno zadní gumy na choperu ukazuje, že na ukrajinských a rumunských cestách se tato poroučela Rumunsko_II_115opravdu významně rychleji, než je standard. Asi 35 km dlouhým sjezdem trvajícím 3 a půl hodiny (fakt dobrej off-road) začíná jedno z největších dobrodružství naší cesty. Sehnat gumu na motorku, ihned, a ke všemu ne na terénní. Ale cesta z hor ke Cluj-Napoca je krásná. Serpentiny, přehrada, lesy řídké i hlubší.
Rumunsko_II_116Vjezd do města je podobný ostatním velkým městům, kterých jsme se v Rumunsku dotkli. Autobazary, neuvěřitelné množství opraven a pneuservisů. Netuším, jak to tady chodí, ale z jednoho autobazaru vyjíždí v sobotním dopoledni koupené auto asi tak každých 7 minut. U ohromné benzínky s asi patnácti stojany čekáme ve frontě asi půl hodiny. Většina aut má německý původ a jsou to středotřídy středního věku. Stejně to ale ukazuje na ohromný rozvoj.
Bohužel, v pneuservisu o motocyklech nic neslyšeli, vypadá to, že je snad ani neviděli. Horečná komunikace s asistenční službou pojišťovny (budiž jim vzdán hold, opravdu byli příjemní a snažili se), pomoc místních, kteří naprosto nezištně obvolávali kdekoho, ujetých asi 50km s návštěvou asi 20 servisů všech velikostí a úrovně…no, guma by prý mohla být tak za deset dní na místě. Naštěstí mně jeden zákazník hodí do auta a jezdíme od domu k domu až se setkáme s dvěma místními motorkáři. Na dvoře je asi pět skútrů. Naštěstí taky jeden choper s téměř správným rozměrem. Po hodině telefonování ve čtyřech jazycích po celém světě svlíkáme gumu z toho léta zaparkovaného kusu. Přestože pneuservis byl luxusní, velký a výkonný, trvalo hodinu než se podařilo gumu přezout, přičemž kontrolní zásahy připomínaly spíš italský film. Hlavně ve chvíli kdy se mechanik chystal upnout do svěráku brzdový kotouč, že bude páčit proti…díky Bohu, že mi seslal ty dva motorkáře do cesty. Hodinová práce stála v přepočtu asi 30 korun a o palec větší duše nacpaná do vnitřku pneumatiky praskla až na 80 km D1 před Prahou. Takže akce byla úspěšná. Ale opět palec nahoru místním lidem.
Rumunsko_II_117Dlouhý přejezd zemědělskou nížinou, kde pahorkatina jen narušuje fádní ráz krajiny je únavný. Máme za sebou v Evropě ale horší kusy. Provoz je sice hustý, ale nejezdí nijak přehnaně agresivně. Tedy, až na výjimky, které ale všechny do jedné měli bukurešťskou značku. Místní o nich tvrdí, že jsou to banditi. I na hlavním tahu 1. třídy potkáte koňské povozy, jak zemědělské, tak cikánské vozy, kárky, bryčky…ani moc neomezují plynulost provozu. Silnice byla luxusní a jede se relativně rychle.
Přesně na polovině přejezdové trasy děláme pauzu v městě Sighisoara. Je to romantické hradiště, které lzeRumunsko_II_118 v místních poměrech přirovnat k Českému Krumlovu u nás, jen bez řeky. Starobylé městečko, prudce do kopce, opravené hrázděné domy. Město má výrazně německý ráz. Jako by ho sem někdo přesadil z Holštýnska. Zajímavá je opravdu míra odlišnosti od okolních měst a obcí. Jak v charakteru města, jeho stavu, ale i službách. Stejně jako jinde, interiéry jsou opravdu skromné, ale architektura města, kostel a návrší kolem hradu-zámku stojí určitě za zastávku.
Rumunsko bylo v minulých staletích kolonizováno Maďary, Němci  a Čechy. Ti měli „rozděleno“ sedm měst, které tvořili správní oblasti a síť cest ve středním a západním Rumunsku při úbočí Apusenských hor, Západních, Jižních a Východních Karpat. Z tohoto uspořádání je známý název Sedmihradsko. Na jednotlivých městech je skutečně poznat charakter architektury a systému.
Rumunsko_II_121Ze Sighisoary pokračujeme dále na jih do dalšího z „německých“ významných center – bývalého korunního královského města Brasov (Kronstadt). To se samo honosí titulem „Pravděpodobně nejlepší místo na světě“, který přehání trochu víc než trochu. Ale přesto městečko stojí za návštěvu, zejména v podvečer, kdy ožijí dvě paralelní promenády od hlavního náměstí. Jedna je „luxusní“ korzo plné pizzerií a restaurací, zahrádek a café, kde se prochází opravdu nadstandardně oblečení mladí a kde pulzuje konzumní zábava a život. Druhou promenádu tvoří jakési korzo umělců, kteří přímo na ulici tvoří – malují, sochají, hraje muzika, performují ochotníci. Obě ulice jdou paralelně pouhý blok od sebe a kontrast a volba jsou báječné.
Hlavní atrakcí Brasova je gotická katedrála Černý kostel. Bohužel, dovnitř jsme se nedostali, bylo už zavřeno. Dominantou náměstí je samozřejmě radnice. Z náměstí se průčelím domu, který až příliš evokujeRumunsko_II_125 synagogu, dostanete do dvora, ve kterém stojí malý pravoslavný kostelík. A nesmíme zapomenout na místopisný název, který bílým písmem nadživotní velikosti připomíná z vrchu nad Brasovem znaveným poutníkům kde se nacházejí, přesně po vzoru Holywoodu. Který z těch nápisů byl původním nápadem nevím. Brasov je docela romantické místo, kde si v létě užijete hezký odpočinkový večer.
Ve výčtu měst si dovolím přeskočit kus naší pouti a zastavme se ještě v dalším z „německých“ osadních měst, Sibiu. Proti všem ostatním, které jsme viděli je to skutečně nejvelkolepější a nejzdobnější město. Z významné části opravené, barevné, ale ne kýčovité. Centru Sibiu dominují dvě velká náměstí. Zákoutí romantických uliček, průchodů a průjezdů dotváří lehce zvlněná morfologie. Vše působí historicky a romanticky, ale přitom zde najdete příjemnou úroveň služeb a atmosféru. Na místním kostele jsme potkali partu německých dobrovolníků, kteří ho opravovali. Jen to dokládá, proč jsou německá sídla tak významně odlišná od okolí – zřejmě sem jde pomoc, nejen finanční, ale i technická.
Jinak je totiž úroveň řemesla v Rumunsku evidentně na úrovni ovládání těžkého kladiva. Snahu zvelebovat a zvyšovat úroveň, zejména staveb a sídel, ať rodinných, obchodních nebo turistických nelze přehlédnout. Bez přehánění na každém kroku ale nacházíme důkazy toho, že to zde nepatří k historické tradici bezprostřední minulosti. Nové koupelny, vyspárované do ložnice v penzionech, nedostatečné odpady, detaily na vsazení oken a dveří…nemluvě o izolaci a fasádách. To ukazuje na to, že měřítkem luxusu je pořízení nových materiálů (třeba kachliček), ale schopnost a zkušenost se zpracováním a instalací prostě chybí.

No, přejme Rumunsku, aby se mu dařilo v tom překotném rozvoji zachovat a uchovat krásu opravdu čistých lidských vztahů a vstřícnosti, se kterými jsme se setkali.
Motorkar.CZ  | Propagujte i svojí stránku


Moto trasa 1498111 - powered by Mopedmap